Parkovací senzory

Nedílnou součástí vybavení současných vozů jsou moderní parkovací systémy. Dnes už se jedná o automatické parkovací asistenty, které jsou schopny zaparkovat vůz samy téměř bez asistence řidiče. První parkovací systémy představovaly poměrně jednoduché parkovací senzory vydávající charakteristický intenzivní zvuk.

Co jsou parkovací senzory

Dnes už klasiku mezi parkovacími systémy představují “pípající” parkovací senzory, které řidičům napomáhají zaparkovat pomocí akustických (zvukových) signálů a u dražších aut vybavených parkovacími kamery i vizuálně na displeji. Senzory a případně kamery reagují na blížící se překážku a řidiče na ní upozorňují pomocí zvukového signálu.

Parkovací senzory se používají od 80. let 20. století. Parkovací senzory je možné na vozidle poznat podle “malých koleček” o průměru cca 14 mm umístěných na zadním, někdy i na předním nárazníku. Aby parkovací senzory příliš nenarušovaly design vozidla, používají se různé okrasné lišty, mříž či difuzory, které je mají maximálně skrýt.

Typy parkovacích senzorů:

1. 4-senzorové parkovací senzory - pouze do zadního nárazníku

2. 8-snímačové parkovací senzory - navíc také do předního nárazníku

3. Parkovací senzory s kamerou - pro 100% vizuální kontrolu jsou umístěné také za vozidlem

Jak parkovací senzory fungují

Parkovací senzory nejčastěji fungují na principu zvukových vln vysoké frekvence, kterou lidské ucho není schopno zaznamenat. Parkovací senzor vysílá zvuková vlny a vzdálenost určuje dle času, za který se vrátí zpět. Pro zajímavost uvádíme, že na podobném principu se v prostoru orientují netopýři během tmavých nocí.

Na základě získané informace parkovací senzor vydává typický pípající zvuk. Čím je ono “pípání” rychlejší, tím blíže je překážka. V poslední, dalo by se říci až kritické fázi parkovací senzory vydávají nepřerušovaný zvuk. U každého vozidla (respektive značky) je však tato hranice různá. Někdy se jedná pouze o pár centimetrů, jindy o několik desítek.