Penzijní připojištění je z dlouhodobého hlediska poměrně výhodný způsob spoření na stáří. Musíme s ním však umět zacházet – nesmíme od něj očekávat zázraky a musíme být trpěliví a informovaní.
Penzijní připojištění = peníze jsou nedostupné až do konce
Častý „problém“, na který narážejí finanční poradci i účastníci penzijního připojištění. U penzijního připojištění si na peníze nešáhneme, dokud nedojde do konce. Často to znamená desítky let od podpisu smlouvy, po které sice někde máme naspořeno, ale tyto peníze jsou zcela mimo náš dosah. Samozřejmě, k penězům se dostat můžeme, ale jen ve dvou případech:
1) Máme sjednánu výsluhovou penzi, ale i na tu si musíme počkat alespoň 15 let po sjednání penzijního připojištění a čerpat můžeme maximálně 50 % naspořené částky.
2) Penzijní připojištění zrušíme. Nejenže tím ale přijdeme o naše spoření na stáří, ale zároveň dostaneme výrazně méně peněz, než by se nám líbilo: - Nemáme nárok na státní příspěvky. - Nemáme nárok ani na výnosy ze státních příspěvků. - Budeme muset vrátit případné slevy na dani, které jsme za penzijní připojištění v minulosti nárokovali (až 1800 Kč ročně).
Případy z praxe
Největší problém s nenaplněným očekáváním u penzijního připojištění nastává, když jde o zaměstnanecký benefit – dokud ho platí zaměstnavatel, je vše v pořádku, ale když ho platit přestane, nebo je zaměstnanec propuštěn/odejde, nezřídka kdy se stává, že takový účastník penzijního připojištění chce své peníze hned – ale nedostane se ani k části peněz, pokud by tedy nechtěl penzijní připojištění zrušit úplně.
Proto je třeba v takových případech přemýšlet – opravdu dodržíme celou smlouvu penzijního připojištění? Alternativou, která umožňuje výběr peněz i v průběhu pojištění, je životní pojištění se spořicí složkou. Nejvýhodnější je čerpání jednorázových vkladů, ale celkově jde o flexibilnější způsob spoření, než penzijní spoření, které je ale zase velmi výhodné jako celoživotní spoření na důchod.