Cestovní pojištění jako cestovní náhrada a daňový náklad?

Cestovní pojištění jako cestovní náhrada a daňový náklad?

V momentě, kdy zaměstnanec vyráží na služební cestu po ČR i zahraničí, vzniká mu nárok na cestovní náhrady. Do daňových nákladů spadají všechny výdaje, kterou souvisí s výkonem práce  na služební cestě. Jak je to s cestovním pojištěním? Patří cestovní pojištění do nákladu nebo nikoliv?

Každý zaměstnavatel, který své zaměstnance vysílá na pracovní cestu, řeší otázku cestovních náhrad. Zákoník práce definuje pracovní cestu jako “časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce”. Zaměstnance může s pracovní cestou souhlasit nebo ji může odmítnout. Za souhlas se považuje již samotný nástup na pracovní (služební) cestu (tzv. konkludentní souhlas).

To znamená, že vyspělé země daleko více podporují zdravý životní styl. Jejich občané si stále častěji uvědomují důsledky této nezdravé vášně a kouření omezují. Například v zemích EU klesl počet kuřáků o 3 procenta za poslední 4 roky. Nejvíce kuřáků žije v Řecku a na Balkáně, nejméně pak ve skandinávských zemích.

Co vše spadá do cestovních náhrad?

Cestovní náhrady se odvíjí od pracovní cesty jako takové. Pracovní cesta může být i “práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště”. Jedná se například o práce přesčas o víkendu mimo běžné pracovní dny od pondělí do pátku nebo pohotovost z domova apod. Zaměstnanec má v takovém případě právo na úhradu cestovného z bydliště do místo výkonu práce a zpět.

•   jízdní výdaje (vlak, autobus, MHD, soukromé vozidla, taxislužba atd.)

•   zvýšené stravovací výdaje (tzv. stravné)

•   výdaje za ubytování

•   jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny

•   nutné vedlejší výdaje
  
  

V rámci pracovní cesty mimo běžné místo výkonu práce se nahrazují pouze takové výdaje, které zaměstnanci vzniknou v souvislosti s pracovní cestou a výkonem páce. Mezi cestovní náhrady nejčastěji patří:

Při vícedenní pracovní cestě je zaměstnavatel povinen zajistit ubytování v odpovídající úrovni. Tu si nemůže určit sám zaměstnanec. Pokud by chtěl “lepší” hotel, zaměstnavatel mu zaplatí pouze stanovenou částku dle dohody. Samozřejmostí je úhrada zvýšených stravovacích výdajů.

Cestovní pojištění jako nutný vedlejší výdaj

Mezi nutné vedlejší výdaje patří takové výdaje, které vznikají v souvislosti s výkonem práce. Může se jednat o vstupenky na veletrh, dálniční známky, parkování, ale také cestovní pojištění, které si zaměstnanec sjednal na pracovní cestu do zahraničí, pokud nemá firma cestovní pojištění zaměstnanců vyřešeno jinak.

Zaměstnavatel je totiž povinen zabezpečit zaměstnance na pracovní cestě, a pokud tak neučiní, veškeré výdaje s případnou léčbou zaplatí ze svého. Mnohem rozumnější a levnější je cestovní pojištění ve výši pár desítek až set korun zaměstnanci uznat jako cestovní náhradu a daňový doklad. Samozřejmě zaměstnavatel proplatí pouze ty výdaje, které zaměstnance prokáže doklady o zaplacení.